Já a Sheila

Můj sen se začal plnit v roce 2018. Jako malé dítě jsem nečetla knížky o barbí nebo něco podobného.. pročítala jsem si psí encyklopedie a prohlížela si fotky psů. Můj vyvolený pes je již od mládí maďarský krátkosrstý ohař. Po 9 letech přemlouvání se to stalo.. byl tu v plné kráse a s nadšením. Adoptovaný před strašným osudem z hrozných podmínek. 3 letý krasavec Amor mi dělal společnost krásných 9 měsíců. Bohužel jak to rychle začlo tak to rychle i skončilo... Jsem ráda, že jsem měla tu  čest tohoto fešáka mít a prožívat s ním chvilky radosti i starostí. Navždy zůstane v mém srdíčku které si ulovil ♥ Nyní mi po tomto strašném období přišla do života maďaří slečna Sheila.Je úžasné když můžete sledovat jak vám to malé chlupaté štěstíčko roste před očima a mění se v krásné a talentované zvíře. Vzpomínám na začátky kdy jsem  byla vyčerpaná.. Vyčerpaná na tolik, že slzy mi ztékaly po tvářích a můj mozek jakoby by nefungoval. Každou hodinu a půl venčení - ve dne v noci... každý malý krůček který udělala v před mě začal nabíjet... co teprve když se začala učit poslušnosti... zjistila jsem co jí dělá problém a na co se zaměřit. Její chuť k novým cvikům byla tak okouzlující. 1x ukázaný nový povel zvládá po 5 minutách na 1*. Vše jsme se začaly učit u té nejlepší z nejlepších. Ano naše trenérka je prostě úžasná. Díky ní vím plno věcí, díky ní mám lepší přehled a díky ní dokážu pracovat s tím nejúžasnějším tvorem na světě. Při první návštěvě kurzu jsem poslouchala každé slovo které jsem si poctivě zapisovala do hlavy. Co mě na ní zaujalo je to, že se věnuje DogDancingu spolu s její Border colií Aicem. Ty cviky, ty sladěné pohyby, ta důvěra... Začla jsem Sheilu učit couvat. Na dalším cvičení jsem viděla trik jak pes stojí předníma packama na nohách psovoda. Byla jsem unešená. Druhý  den doma jsme se na to vrhly. Bylo až neuvěřitelné jakou chuť dotoho dávala. Pochopila jsem, že by ji to bavilo a usmyslela si, že zkusíme další DogDancingové prvky :) O týden později jsme vyrazily na přírodní led okolo kterého vedly vysoké mantinely. Sheila na "VOLNO" já v prostřed kluziště a najednou se to stalo.. štěně ani ne vysoké ke kolenům přeskočilo s nadšením mantinel velký asi 10 cm nad kolena. Žasla jsem. Začalo ji to bavit.. Začala skákat přes mantinel a běhat. Po několika minutách jsme odešly domů aby si neodrovnala klouby. Náš další cíl ! V roce začneme zkoušet agility... :)

Tímto bych chtěla velmi poděkovat naší trenérce Terce Slovákové bez níž bych se daleko nedostala.. :)